Víte jak to bylo s faldíčkama na sukních?
Bylo nebylo, šla prý jednou jedna zmoklá selka v Mrákově kolem Bílkuc chalupy na mši do kostela. A že byla zmoklá a zplihlá jak slepice, řekly si tety Bílkuc, že s ní něco udělají, aby nešla pro ostudu. A jednu z nich napadlo, co kdyby jí, na sukni nažehlily sklady..? A tak milá selka přišla do kostela celá naskládaná a nažehlená a jak to už bývá, zalíbilo se to i těm ostatním a hned to chtěly taky. A od té doby se na sukních na Chodsku žehlí faldy a žádná si už pořádně na sukni nesedne, aby si je nerozplášila. 🙂
A pak je tu ještě verze jiná, více pravdě podobná. Jako v té písni o Golemovi a tetě … 
Nebyla to selka, nějaká obyčejná, byla to Hanče Kozinová ze Stráže. Ta se proslavila svým proslovem na Vavřinečku v roce 1938 proti okupaci Německa a taky je vyfocena s prezidentem Masarykem v Domažlicích. Takže Hanče se vracela domů z trhu a zmokla. Zastavila se u Bílků, aby se usušila a Bílkuc jí nažehlily na sukni faldy, aby jí to rychleji uschlo. Když šla přes Tlumačov, viděly ji tam na návsi selky a ptaly se jí, co to má. A Hanče řekla, že jí to nažehlily u Bílků. A protože Hanče chodila vždycky krásně oblečená a všichni ji obdivovali, hned si to nechaly ženský taky nažehlit, aby nebyly pozadu. 
No a od té doby se mordujeme s nažehlováním faldů.
(zdroj: Martina Pincová)
