Člověk se při práci setká s ledasčím. Tentokrát zněl požadavek na výrobu tzv. plzeňské vydrovky. Bylo tedy třeba zapátrat v literatuře a zjistit, jak taková plzeňská vydrovka vlastně vypadá. A kniha Chodské kroje od Ivy Kumperové posloužila velmi dobře. Kromě toho, jak má vypadat plzeňská čepice jsem narazila i na pojem tzv. „drnkálovij“ čepec, o kterém se zmíním dál. Archivní fotografie pořízená u příležitosti odhalení Kozinova pomníku na Hrádku v roce 1895 je převzatá právě ze zmiňované knihy.
Nejprve k vydrovce. Jak je vidět, od naší chodské čepice, se plzeňská liší výškou boků. Delší bok dosahuje až 17 cm, kratší je poloviční. Na fotografii je čepice ještě ozdobena zlatými knoflíky, které zde požadovány nebyly.
Všímavé oko jistě postřehne, že pán na fotografii má i plzeňskou vestu, která se zapíná celá, že by to byl plzeňák? :-).
Krásná paní k chodskému rukávcovému kroji místo černého šátku vzala na hlavu holubičku, které se také říkalo „drnkálovij“ čepec. Na Chodsku není příliš známý, protože byl zřejmě jen přechodnou líbivou záležitostí, podobnou plzeňské holubičce. Čepec byl z bílého plátna bohatě vyšívaného bílým uzlíčkovým stehem a ozdobený paličkovanou krajkou. Nu, sluší jí. A kdože je ta švarná žena na fotografii? Nikdo jiný, než slavná Hančí Kozinová ze Stráže, o které jsem se zmínila v kapitole „Jak to bylo s faldíčkama“ http://www.rebelia.eu/jak-to-bylo-s-faldickama/.
Materiál čepice: umělá kožešina, samet, bavlněná podšívka, výstuha, střapec.
Péče: čistit v čistírně
